One of my memories

24. prosince 2016 v 16:17 | Rois |  Yaoi - jednorázovky
Takže... Není důležité, aby jste hledali jakýkoliv kontext, postavy nebo tak podobně. Se svou drahou Kyoki (:3) píšeme společné RPG a postava Iasona k nám přibyla, aniž by jsme nějak rozvinuly její minulost. Udělala jsem to teď, a jsem na svou slátaninu tolik hrdá, že se jí musím prezentovat :-)

Postavy: Iason (Cain, Terra Mink a Generál lorda Bathory)
Fanfiction: Není. Ano, jsem si vědoma že jméno "Iason Mink" patří postavě z Ai No Kusabi. Při tvorbě "našeho" Minka mi stál Iasonův obličej modelem "^^
Varování: Kratičké yaoi
Anotace: Zmíněno v úvodu "^^

Gif nemá s textem pod čarou nic společného, ale mě se líbil x'D



Bylo brzy ráno. Seděl jsem před zrcadlem, z otevřeného okna ke mě proudil slaný, řecký vzduch. Seděl jsem ve svém dětském pokoji, který se během posledních pár dní proměnil na ložnici mou, a ložnici mého drahého Moona. Jisté okolnosti, na které nejsem hrdý a o kterých bych nerad hovořil, mě donutili navrátit se zpět, do otcova domu... Nebyl jsem zde už mnoho let, dvě století to muselo být...

S povzdechem jsem vzal do rukou hřeben. Je na mě něco zvláštního. Jsem upír a proto jsem se za ty roky skoro nezměnil - pořád jsem měl dlouhé zlaté vlasy, stejně malý nos a úzké rty, které z nějakého důvodu učarovaly tolik mužů. Jen moje oči už byly jiné, než před pár lety. Přísahal bych, že se do nich možná začalo vkrádat svělo, které tam kdysi neodmyslitelně patřilo. Taky, od chvíle co znám svého andělského upíra se toho dost změnilo a událo...

Místo myšlenek na budoucnost, a na to, jak bude všechno lepší, jsem začal vzpomínat na svou minulost. Před téměř třemi stoletími přišel, o tři pokoje dál než jsem seděl teď, na svět poslední mužský potomek dvou vlivných upírů - lady Terry Mink a lorda Tepha Minka. Zatímco upír byl šťastný, z příchodu třetího syna, lady shlížela na dítko s nenávistí v temných očích. To dítko nikdy nepochopilo, proč ho vlastně jeho matka tolik nenáviděla - a ani mu to nikdy nevysvětlila.

Pár měsíců po upírově narození, otec opět onemocněl. Byl téměř upoután na lůžko, a neměl tušení, jak moc se jeho nejmladší syn trápí. Matka se k němu stavěla zády a téměř nedovolovala, aby se stýkal se svými sestrami. Ponechala ho jen v blízkém kontaktu jeho bratrů, kteří si vždy našli nějakou záminku, aby Iasona zbili, nebo si na něm vyzkoušeli jednu ze svých vrozených schopností. Pokud ho našla matka plakat u otcovi postele, dala mu jasně na jevo, že tam nemá co pohledávat.
Zažíval šikanu a ponižování dlouhých osmdesát let. A možná to bylo bláhové, svou rodinu měl přesto rád - bratry, kvůli kterým měl kůži samou modřinu, matku, která ho odvrhla, sestry, které téměř nevídal a otce, který na ně byl jediný hodný, i když chvíle, kdy byl při vědomí, byly velice vzácné.

"Iasone,"
Do malého pokojíku vešla vysoká žena. Dlouhé vlasy jí stékaly po zádech jako prameny vody a tvrdýma očima pozorovala chlapce před sebou. Musela sevřít rty, když se na ni podíval těma hlubokýma, modrýma očima.
"Ano?" zeptal se chlapec opatrně.
"Stěhuješ se," vyplivla na něj chladně. "Tady v Řecku jen kazíš moje drahé děti. Shodli jsme se s Tvým otcem že bude nejlepší, když se nám klidíš z očí. Už jsem Ti vybrala služebnictvo, které Tě bude provázet a oni už se postarali o balení Tvých pár hadříků,"
jak přišla, tak odešla. Tiše, s úšklebkem plným opovržení. Nevšímala si děcka, které za ní padlo do peřin a rozeštkalo se.

Nedlouho na to se mladý upír musel opravdu odstěhovat. Vyměnit bílý, krásný zámek za obrovský černý hrad, teplo za zimu a křišťálové moře za černý les. A ono "služebnictvo" byl nakonec jen jeden starý lidský komorník, který by svému pánovi mohl sotva s něčím pomoc.
Tady, daleko od otce, nebyl čas klepat se strachy. A tak se upírovým koníčkem a povinností v jednom stala vyuka. Ukázalo se, že starý komorník není zas tak hloupý, nebo k ničemu.
V relativním klidu žil Iason Mink do svých stopatnácti let. Potom mu přišel dopis...

V dopise mu matka stroze oznámila konání Upíří Rady. Mink dobře věděl co to je, i že otec býval členem. Prvnorozený syn se měl stát jeho nástupcem, až bude nemoc opravdu neúnosná - do té doby se císař snažil uchovat otcovi jeho místo. Bylo to laskavé. Tak či tak, Iason netušil co bude na takové Radě dělat ale nepřijít... To se neodvážil.
Vyrazil tedy se svým stařičkým komorníkem na cestu. Těsně před hlavním městem si sepjal dlouhé vlasy ho vysokého ohonu a převlékl se do čistě bílého hávu. Nakonec, v dopise byl požádán o to, aby takhle přišel.

Na Radě bylo deset upírů - členů Rady. Jejich hávy byly šedé, jako holubí peří. Stála tam jeho matka, ve své obvyklé černé a nejstarší bratr. Byl také v bílé ale protože toho času nosil vlasy krátké, neměl je spoutané. Když stáli ti dva vedle sebe, nikdo by nehádal že drobný Iason je bratrem toho... hromotluka.
Císař se svou mladou ženou seděli v čele dlouhého stolu, háv šedý, protkaný rudou nití, jako kdyby jim kapky krve jejich obětí stále stékaly po těle.
"Vážená Rado," oslovila Terra shromážděné upíry klidným hlasem. "Děkuji že jste se sešli. Můj muž, Tesh Mink, už bohužel není ve stavu, kdy by mohl zasedat, nebo i jen dopisy řešit situace vlády. Na to je potřeba pevná ruka a čistá mysl, ne blouznění v horečkách,"
Iasonovi se dělalo špatně z podlézavého, "vrtivého" tónu jeho matky. Nevěděl že tenhle téměř svůdný hlas bude muset brzy používat on sám.
Císař pokynul hlavou a matka pokračovala: "Můj nejstarší syn může nějaký čas mého manžela zastoupit, ale jak víme, Řecko je odsud daleko. Bylo by nepraktické, aby to zůstávalo jen na něm. Můj nejmladší..." odmlčela se: "syn žije nedaleko odsud," přistrčila Iasona před sebe: "Navíc, řekla bych že bude mít i jisté přednosti,"

Tenkrát jsem neměl tušení, co myslela "jistými přednostmi". Tedy, kdybych byl dívka věděl bych co myslí, ale přece já... nemám ňadra. Myslím, že jsem tenkrát zrudnul a odvrátil pohled. Radou projel tlumený šepot a všech deset párů očí se upřelo na císaře Caina.
"Inu dobrá," svolil císař nakonec. A ten den se ze mě stal člen Rady, i když jen pouhý náhradník. Brzy se ze měl ale stát ale někdo jiný...

A to netrvalo dlouho.. Jednou, asi po třetí Radě, které se Iason účastnil, si ho císař zavolal k sobě. Procházeli se po zahradě, zatímco spolu tiše hovořili.
"Jistý lord na severu si myslí, že by mohl své panství odtrhnout od říše," začal Cain klidně. Mluvil, jako kdyby se nic nedělo, a užíval si poplašeného pohledu mladšího upíra. "Jistě že bych měl mít nějaký přehled, o tom jak moc dobře na tom je, ale lord Bathory je fanatik. Když mluví o válce, poutá všechny k sobě. Jeho věrní htlají jeho slova jako vzduch, nebo jako krev," Cain se náhle zastavil a podíval se na Minka. "Tvým úkolem bude vetřít se mezi jeho poddané a služebníky, a dozvědět se, co chystá,"
"A-ale jak?" vykoktal upír zmateně. Je-li lord Bathory tak bojovný, nebude spíš věřit vojákům, nebo mužům co pořádně unesou zbraň? Nebo ženě? Ta si ho přece musí snadno omotat kolem prstu.
"Je pár možností," císař se pousmál. "Koupit. Vybojovat. Promilovat," s úsměvem pozoroval jak upírova líčka opět červenají a pokračoval: "Jen se neboj. Sám už zjistíš jak získat úplně všechno. Může s Tebou koruna počítat?"
"A-ano," špitl, zatímco upíral pohled do země.

Lord Bathory bydlel daleko na Severu. Jeho země byla obrovská, zalesněná a celá zasněžená. Žil na hradě vysoko v horách a bez správného průvodce by bylo i pro démony nebo Stopaře těžké to místo najít. Iason dorazil na chladný hrad na začátku prosince v roli prostého sluhy. Jistěže si ze začátku netroufal, na sebe nijak upozorňovat. Patrně se líbil generálovi lordových vojsk - kam šel, tam ho sledoval jeho pohled. Již to byl skoro měsíc, co Iason "sloužil" na Bathoryho hradě. Konečně se odhodlal a vešel obrovskému, svalnatému muži jednoho rána na proti. Usmál se na něj a dal se s ním do řeči. Postupně stáčel řeč na Bathoryho vzpouru.
"Je to dobrý nápad?" udeřil nakonec zpříma. "Stavět se proti císaři?"
"Proč by ne?" ušklíbl se voják a objal světlovlasého upíra kolem pasu.
"Král má silné vojáky. Obrovské jednotky. Jeho armáda je přece prakticky neporazitelná," rychle vyhrkl.
"Lord Bathory má něco víc," usmál se generál klidně.
"Co?" opatrně vyzvídal dál.
"Nějak moc se ptáš chlapče..."
"Jen jsem zvědavý. Pokud prohrajete, císař pro vás určitě nemá přichystaný příjemný způsob odchodu," vymanil se z jeho objetí.
"Co tím myslíš?" generál zvážnil.
"Myslím, že uvidíte sám,"
"Nevěříš v naši tajnou zbraň?" uchechtl se starší upír.
"Nevěřím v nic, co nevidím na vlastní oči," založil ruce na hrudi a vystrčil bojovně bradu. Srdce mu ale tlouklo v hrudi tak silně, že se bál, že se mu hruď rozskočí.
"Chceš ji snad vidět?" voják se k němu naklonil.
"Chci mít jistotu že sloužím správné straně," ztišil Iason hlas do šepotu a pohrával si s copem, do kterého spletl své vlasy.
"A ty si myslíš, že 'služka' z kuchyně uvidí tajnou vojenskou zbraň?"
"Pokud 'ta služka' zaplatí...?" krev tepala Iasonovi v hlavě.
"Pak jí to možná i ukážu," a políbil ho.
Mink překonal obrovskou chuť ty dotěrné rty a jazyk pokousat. Musel se ale přemoci a tak pootevřel rty, aby mohl generál polibek prohloubit.

Ten den pro něj proběhl v jistém oparu. Ještě k ničemu nedošlo, a upír už si přišel... špinavý a odporný. Neustále si připomínal, že je to pro Korunu a doufal, že mu generál potom sdělí všechno, co potřeboval.
Večer čekal před generálovou ložnicí. Ulevilo se mu, že k tomu nedojde na kasárnách. Už jen to pomyšlení ho 'zabíjelo'.
Zrovna když pomýšlel na útěk, dveře se otevřely. Pokud si Iason myslel, že bez té zbroje musí upír vypadat menší, spletl se. Jeho partner pro dnešní noc byl vysoký, svalnatý, s dlouhými, hnědými vlasy a upravenými vousy. Stál před ním v bílé košily a černých kalhotech z kůže. Vyzval ho dál.
Pak moc nemluvili. Iason zůstal stát v prostřed strohého pokoje, zatímco mu voják klidně nalil víno.
"Pokud dobře zaplatíš, rád se Ti podělím s naším úžasným tajemstvím," usmál se na něj a znovu ho políbil, nekompromisně a dravě. Odtáhl se až když se mladší upír začal jeho jazykem dusit. Víno bylo nalito zbytečně. Generál hrubě chytil Iasona za paži a hodil ho na postel. Nezajímala ho nevinnost jeho nočního milence. Serval z něj látku tak prudce, až na pár místech 'spálil' kůži. Zůstala rudá jen chvilinku.
Přivlastnil si jeho ústa v dalším polibku, zatímco sám sebe svlékl z košile. Pak přinutil upíra kleknout a košilí spoutal Iasonovi ruce k čelu postele a donutil ho roztáhnout nohy. Na chvilku své tepmo zpomalil. Věnoval jemné polibky na jeho krk a šíji. Odpovědí mu bylo zasténání tak nečekané, že na chvilku přestal. Iason schovával tvář do ohybu paže a kousal se do rtu. Nechtěl sténat takhle nahlas.
"Myslím, že jsme našli tvou citlivou zónu," zasmál se generál.
"Mou co?" Iason se pokusil otočit hlavu.
Voják neodpověděl. Místo toho si rozepnul kalhoty a odhalil svůj naběhlý penis. Bez přípravy zatlačil na upírův vstup a na jeden příraz pronikl do těla pod sebou. Iasonovi se podlomily spoutané ruce a hlasitě zaštkal.
Voják ho chytil za boky a přirážel k němu nepravidelnými, bolestivými přírazy. Občas se sehnul, aby kůži věnoval kousnutí - kůži na krku prokousl ostrými tesáky a párkrát si lokl krve druhého upíra. Když začal svoje tempo zrychlovat, Iason sotva vnímal, když mu upír začal říkat tajnosti armády. Cítil, jak mu něco stéká po stehnech. Jeho smysly zbystřily. Byla to krev. On krvácel. Polkl hlasité zavzlykání.

A tak se stalo od té doby mnohokrát. Když Koruna potřebovala, byl jsem připravený a ochotný zjistit informace. Občas se mi povedlo někoho uplatit. Vlastně, to mě přivedlo i k obchodům na černém trhu. Svého času, když jsem se ještě zvládl dívat mužům do očí aniž bych se chvěl, jsem byl obchodníky na trhu uznávaný. Můj vlkodlak, lovec Katze, pro nás dokázal sehnat dokonalé tvory: jiné vlkodlaky, zdivočelé upíry a démony, kentaury, víly, elfy, mořské panny nebo ďasy.
Nosil jsem tolik masek. Masku obchodníka na černém trhu. Masku lorda, spravující malé panství (které jsem teď nechal prakticky na holičkách, jen tak mimochodem). Masku člena císařské Rady a masku milece.

Vystřídal jsem tolik mužů, že už mi všichni říkali 'děvko'. Byli tací, co mi to pověděli i do očí. Ale... Ti se kterými jsem spal nakonec byli jen dvojího typu. Hrubiáni, při kterých jsem téměř omdléval bolestí, nebo něžní milenci se kterými jsem... si přál žít. Jenže, vždycky to byli odpůrci Koruny a já je nemohl milovat. A časem ti 'jemní' zmizeli. Já se začal měnit. Začal jsem mít strach z mužů až nakonec jsem císaři odmítl tuto práci dál dělat. Požádal jiného, mladého a pěkného chlapce s arogantníma očima. Jsem rád, že jsem se své práce zbavil, jenže už jsem se nemohl zbavit své minulosti. A tak jsem v ní v zoufalství pokračoval. Tentokrát jsem to byl ale já, kdo si partnery vybíral - a byl jsem to já, kdo je ztrácel. Bylo jich tolik, ale mě navždy v paměti zůstanou tito tři;
Alas, jehož křídla dokázala vykouzlit překrásnou oblohu. Občas přemýšlím, jestli jsem neměl Alasovi odpustit ten... úlet s tím děckem. Jenže já místo toho urval křídla tomu děcku a... choval se jako běs. Teď je Alas šťastně ženatý s... třemi muži a jeden z nich mu dal dokonce dítě. Slyšíte dobře...a ti zbylí čekali dítě s jinými muži.
Potom to je Arik. Když jsme se s Moonem pohádali a já... spal se svým někdejším milencem Raoulem (byla to platba moji milí) a bývalým císařem (tohle byla zoufalost) a vypadalo to, že jsme se s Moonem rozešli, on okamžitě přispěchal. Vzal mě a mou rodinu k sobě domů. (Žije v úžasně vybaveném, krásném sídle.) Dal mi všechno. Ale já? Já se nemohl rozhodnout koho z těch dvou vlastně miluji. Moona nebo Arika? Nakonec jsem dal přednost Moonovi. Ale bylo to správně?
A poslední je právě můj milý Moon. Původně dítě anděla a upíra, které jsem... ukradl. Byl to můj "syn", to on mě seznámil s Alasem a nabídl mi objetí, když mě Alas opustil. On mě miluje. A... a já jeho. Asi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 24. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

nádherné miluji yaoi

2 Rois Rois | 25. prosince 2016 v 6:29 | Reagovat

[1]: Já taky - ale to je vidět "^^

Děkuji moc za Tvůj komentář :-)

3 Queeny Queeny | 14. května 2017 v 21:27 | Reagovat

Je... mi skoro do breku, už jen kvůli textu nad perexem... zajímalo by mě, jestli sem ona občas přijde a přečte si povídku od tebe... ale to je asi fuk..?

Nevím, jak krutý to měl Iason ve vašem RPG ale ta povídka se mi moc líbila, sadistické srdíčko plesalo štěstím ^^

4 Rois Rois | 17. května 2017 v 13:44 | Reagovat

[3]: Myslím že ne... Ale víš co? Už to ani nebolí... :-)

No, měl to krutý. Chuděra byl děvka, která šla s každým a nakonec umřel "^^ ale děkuji za komentář Quenny :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama