Tajemství hradů a zámků

24. prosince 2016 v 16:33 | Rois |  Jednorázovky
Prach obyčejný pokus o úvahu, během zimních prázdnin. Teď, půl hodiny před tím než se celá naše rodinka shromáždí u stromu jsem se rozhodla ji zveřejnit - ano, dělej všechno tak aby Ti časově nevycházelo vůbec nic ^^

Hrady, zámky...

Postavy: ---
Fanfiction: ---
Varování: ---
Anotace: Dobře, asi jsem mentálně postižená... Tohle se mi prostě honilo hlavou, při návštěvě pár našich českých hradů.




Tolik věcí, kolik k nim teď nepatří... Mříže, elektrická světla, auta, lidi této doby. Hrady a zámky jsou jen věčným pozůstatkem svých panů, odkazem na lidi kteří ho budovali a obývali. Jsou tichým odrazem doby, ve které stály nové a krásné, barvy na stěnách zářily do dálky. V prázdných, vyřezávaných postelích usedá prach, místo šlechty, obrovské skříně s erby na křídlech jsou prázdné, místo toho aby překypovaly oblečením z drahých látek. Chodby hradu naplňuje křik, ale nejsou to hlasy dětí jejich doby. Jen té naší. Je to křik dětí, který k němu nepatří, ale který musí prostory trpělivě snášet, protože nedostaly na výběr.

Mobiliář z ebenu zavzlyká, když ho přenášejí z místa na místo, pryč od pokoje kde tolik let stál, a kde z něj s pečlivostí, a snad i láskou, služební stírali prach. Smutní pánové a paní shlížejí ze svých starých, zlatých rámů, na zašlou slávu sídla, které už dávno nekypí životem. Žádné plesy. Žádné bankety. Žádné štěkání psů, vrkání holubů nebo hlasy které hrad znal, protože s ním žili. Jen neznámí lidé, kteří přijdou, dotknou se hrubých zdí bez vztahu a zase odejdou, aby na hrad zapomněli.

Staré stromy v parku, které ještě stihl vysadit skutečný lord, hrabě nebo princ, ve větru šelestí a šeptají příběhy mladším stromkům, které už nezažili zářivé šaty šlechticů.

Tady požádal paní o ruku...

Tady byl poražen v zápase...

Má jablka miloval jeho kůň...

Pode mnou si hrály děti, lezly v mé koruně...

Zbožňuji hrady a zámky. A závidím těm, kteří je kdysi obývali. Jistě, jejich doba nebyla žádný med. Mocenské zápasy, domluvené sňatky, nemoce a hygiena. Ale občas si říkám, že bych si přála být pro ten hrad víc. Být jednou z těch postav, smutně shlížejících na obraze, patřit mu víc, než jen jako návštěva. Vždy jsem hrady milovala. Ale kdykoliv jsem vstoupila na nádvoří jakéhokoliv, ať už zrenovovaného, nebo ruin, cítím že... Že tam nepatřím, a ani kdybych byla kastelán, patřit nebudu. Pravá tajemství která hrad ukrývá, tajemství každodenního života jeho obyvatel, nám nikdy neprozradí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 24. prosince 2016 v 18:48 | Reagovat

nádherné

2 Rois Rois | 25. prosince 2016 v 6:29 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

3 Bara-chan Bara-chan | Web | 28. prosince 2016 v 17:53 | Reagovat

Máš opravdu krásný způsob vyjadřování :)

4 Queeny Queeny | 14. května 2017 v 21:30 | Reagovat

*odchází hledat kapesníky, které si zapomněla připravit a Yoshiki vzkazuje, že to byla nádhera a posílá sušenky*

5 Rois Rois | 17. května 2017 v 13:45 | Reagovat

[4]: Arigatto Yoshiki-sama a Queeny-chan ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama