Vítejte v domě upírů (04)

30. prosince 2016 v 9:26 | Rois |  Kapitolky
Jak užíváte končící vánoční svátky? Těšíte se na nový rok? A co nějaá předsevzetí? Budou? :-D
Já už si jedno dám teď - chodit sem pravidelně. Alespoň odpovídat, když už nic jiného ><. Num, pomalu plodím ff na Ai No Kusabi *fanoušci mě zabijí* a mezitím přikládm další díl Domu upírů. :-)

Postavy: Versailles Philharmonic Quintet a readers (smyšlené postavy)
Fanfiction: Versailles Philharmonic Quintet
Varování: ---
Anotace: Říkala jsem si, že už to chce novou anotaci "^^
Sourozenci Loreen a Teru jsou za poněkud podivných okolností přestěhováni svou matkou k hraběcí rodině, o které nikdy dřív neslyšeli. Žijí u nich už několik dní a stačili si povšimnout tolika drobných podivností. Rodina nevychází ven za světla, služebnictvo nemluví, nesmí roztahovat závěsy jindy než v noci a v domě nenajdete jediný stříbrný předmět. K tomu všemu se z lesa ozývá podivné, naléhavé vytí...
Časem by to možná chtělo i jiný obrázek "^^


V chladném hradě žili sourozenci a kočí už několik dní. Ty dny plynuly klidně jako voda. Pokud měla Loreen pocit, že je Yuki nemá rád, bylo to správně. Ne že by byl proti nim nějak zvlášť vysazený, ale něco ho na nich nutilo zůstat v pozoru. Dívka to nechápala, ale stejně se snažila šlechtici nechodit na oči. Ne. Místo toho se pokoušela zjistit, jak přesně jsou jejich rodiny spřízněné, a proč o nich neslyšela nikdy dřív.

"Jsem bratr vašeho otce,"
Dívka nadskočila. Seděla v knihovně nad obrovskou knihou, kronikou rodu, a vůbec si nevšimla že hrabě Kamijo vešel do místnosti. Na tváři měl opět ten klidný, mírumilovný úsměv a v rukou držel několik knih - románů. To Loreen z poněkud nepochopitelného důvodu uklidnilo, a tak úsměv opětovala.
"Nikdy dřív jsem o vás a vaší rodině neslyšela pane," sklopila zrak.
"Posledních pár st..let jsme spolu moc nevycházeli," vracel knihy na svá místa. Každé pohladil hřbet prsty "na rozloučenou".
"Proč ne?"

Skoro okamžitě pochopila, že to není oblíbené téma mladého hraběte. Sevřel rty do úzké linky a díval se do jednoho místa. Na chvíli ustal ve všech pohybech, dívka by přísahala že přestal i dýchat.
"Protože mě Tvůj otec moc zranil," odpověděl chvějícím se hlasem.
"Proč jste souhlasil, aby jsme tu mohli být?"
Nebyl vhodný čas se ptát, ale potřebovala to vědět. Kvůli sobě, kvůli svému bratrovi, kvůli kočímu.
"Protože chci odčinit svou chybu," otočil se k ní. "Nikdy jsem se neměl k vašemu otci otočit zády,"
"Ale pokud vás zranil tak-"
"Zemřel protože jsem s ním nebyl,"
Potom hrabě rychlým krokem opustil místnost. Ta dívka se dotkla nezahojené rány a hrubě, i když nechtěně, ji opět rozervala.Opravdu to byla jeho chyba. Musela být. Proč by to jinak udělali? Vždyť vysloveně čekali až se rozhádají! Až budou oslabení aby... aby co? Neměl ani zpoloviny tušení, proč přesně to udělali.
Zavřel se do své ložnice a sklouzl pod peřinu, obutý a oblečený. Přetáhl si ji přes hlavu a zavřel oči.
"Jsi slaboch," zanadával sám sobě.
***
Mezitím, co se v knihovně Loreen tak nešťastně ptala, Teru si stihl získat Jasmina You. Pomalu se z nich stávali dobří přátelé. Už předešlý večer spolu trávili hodně času a teď sedlal tmavovlasý muž jim oběma koně, aby se mohli projet.Chlapce trochu znervózňovalo že pojedou ven tak pozdě v noci, ale Jasmine ho neustále uklidňoval, že ve tmě dobře vidí, a že se nemá čeho ptát.
Osedlal si obrovského ryzáka s flíčkem na oku a mladšímu chlapci osedlal Bleska, bělouše se kterým přijeli.

"Ukážu Ti svoje oblíbené místo v lese," usmál se Jasmine, a pomohl maličkému do sedla vysokého hřebce. Sám se potom vyhoupl do dámského sedla. Teru se mimoděk usmál, vzpomněl si jak na tohle sedlo Loreen v tichosti nadává.
Vyrazili klidným krokem, bok po boku.
"Nakonec, noc je ještě mladá, kam spěchat?" usmál se šlechtic na chlapce.
***
"Kde je Jasmine?"
Yuki nespokojeně přecházel po hradě a hledal štíhlého muže. Když ho nenašel v knihovně, ve věži a ani u Hizakiho, začínal už trochu panikařit. Jasmine se nikdy na tak dlouho neztratil.
"Možná spí," navrhl Hizaki.
"Spí. Teď. Praštil ses?" utrhl se na něj Yuki.
"Neřvi na mě," zasyčel jemný mladík.
Hádka by byla propukla do ničivých rozměrů, nebýt kočího Pierra.
"Omlouvám se, ale vy jste někam dávali našeho bělouše?"
"Ne, proč by jsme to dělali?" Ohrnul Yuki nos.
Hizaki ho spražil ošklivým pohledem, pak se otočil ke kočímu a vstal ze své lenošky.
"Neměl by být ve stáji?"
"Tam jsem byl. Nevím kde máte výběhy," promnul si nervózně prsty. "Možná ho tam odvedli vaši služebníci, společně s tím rezavým koněm. Jestli ano, tak děkuju ale mohl by prosím příště s Princem? Oni jsou na sebe zvyklí,"
"Co jste to řekl?" vyhrkli oba jednohlasně.
"Oni jsou na sebe zvyklí?" zopakoval kočí zmateně.
"Ne, to předtím! Kde je ten ryzák?"
Pierre se zmohl jen na pokrčení rameny a nervózní úsměv. Šlechtici si vyměnili ustarané pohledy. Hizaki si podkasal šaty a skoro se rozeběhl ke komnatám hraběte Kamija a Yuki běžel do sedlovny.
"To je pitomec," vydechl když v sedlovně nenašel dvě sedla.
***
"Sestra říkala, že se v tom sedle nepohodlně cválá," pronesl Teru bezstarostně, když opět oba koně zpomalili. Všiml si že ryzák ihned skloní hlavu, tak jako to dělají drezurní koně.
"Je to o zvyku - já zas nerad jezdím obkrčmo, jako Ty," odpověděl mu Jasmine klidně.
Projeli mezi stromy, museli se přitisknout ke koňským krkům aby je větvě neshodily, a ocitli se na krásném paloučku. Tráva byla zelená a jistě (pro koně) velmi chutná. V prostřed paloučku bylo jezero a u něj byl malý pomníček. Bylo na něm napsané: "Et ego recipiam vos inter mortuos computantur."
"Co to znamená?" Teru se zmateně ohlédl.
Všiml si určité formy dojetí v Jasminově očích. "Je to latinsky. Znamená to: 'A já Tě dostanu mezi mrtvé.'"

Teru se otřásl. Nechápal Jasminův něžný úsměv, když se díval na celé tohle místo.
"Tady jsem před-"
Ohlédl se k lesu. Viděl v nich několik párů zlatých a červených očí.
"Co se děje?"
"Ty je nevidíš?"
Teprve potom si uvědomil, že ty oči jsou příliš daleko aby je někdo jako... Teru viděl. Pohybovaly se, jejich majitelé běželi přímo k nim. Museli je ucítit. Jak to, že je necítil on dřív, než je uviděl? Brzy bude pozdě.
"Teru, dáme si závod zpátky?" Snažil se zakrýt strach ve svém hlase bezstarostným žertováním. Vždy se jich bál a když lovili ve smečce... kdo ví jestli by měl Kamijo sílu zachránit je.
"No dobře," odpověděl chlapec nechápavě.

Rezavý a bílý kůň se hnali po cestě. Ryzák se držel pořád za bílým koněm, aby mu kryl záda. Závod byl jen záminka k trysku až domů.
K bušení kopyt po lesní cestě se přidalo ještě měkčí dusání a z koní se stala štvaná zvěř. Teru vykřikl, když se z lesa po jeho levici vyřítili obrovští psy - ne. Vlci. Chňapli po bílém koni a ten se zařehtáním uskočil stranou, málem pohodil svého jezdce na zem.
"Pusť mu otěže!" zavolal na něj Jasmine. Terua vyděsila panika v jeho hlase. Pustil zvířeti otěže a chytil se ho kolem krku. Začal se modlit.
Chtěla jsem napsat, že ten ryzáček "zabalil hlavu" ale nevím, kolik lidí by tomu rozumnělo... ><

Nom, kdyby se někdo ptal - ten kůň má ostříhanou srst, proto vypadá tak... blbě... "^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 30. prosince 2016 v 16:19 | Reagovat

Tak teď budu extra napjatá do dalšího dílu... S charaktery zatím jsem a určitě budu i dál spokojená, povídka se mi s každým dílem líbí víc :3

2 Rois Rois | 30. prosince 2016 v 17:11 | Reagovat

[1]: Slibuji že ho přidám brzy - možná hned zítra po nehtech *pokud nebude zas psát jak idiot. Teheh*

Děkuju <3

3 Queeny Queeny | 14. května 2017 v 21:43 | Reagovat

Wow... a ty povinně povídku dopíšeš! :0 ale neubližuj koni pls xD

4 Rois Rois | 17. května 2017 v 13:51 | Reagovat

[3]: Kůň je zrovna jeden z těch, kterým nikdy neubližuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama