Po letech opět komorníkem (03)

21. ledna 2017 v 6:08 | Rois |  Shouten Ai - kapitolky
Nom, počítač už je v opravě, ale pravděpodoně zařval x'D

Postavy: Ciel a Sebastian
Fanfiction: Kuroshitsuji
Varování: ---
Anotace: Začátek nového dne v Phantmhivské rodině.

**Sebastian**
Tohle bylo přesně to, co mi chybělo. Sloužit jako komorník. Neměl bych si to, vzhledem ke svému druhu připustit, ale bylo to tak.
Bylo šest ráno, když jsem vstal. Musel jsem si připomínat, že je všechno jinak, a že by mě nemělo překvapovat, že je dům tak tichý. K snídani jsem připravil jen sladký dort. Nebyl jsem si jistý chutěmi mých nových Phantomhivů. Práce mi šla, bohužel, zase dosti od ruky, takže bylo 6:47, když jsem dával dort do té odporné trouby. Zlatá pec!
"Tak... co budeš dělat teď?"
Bylo tam takové ticho, že můj hlas překvapil i mě.
"Půjdu vzbudit mladého pána,"
Odpověděl jsem si tiše a šel jsem. Byl přesně v tom pokoji. Musel jsem se zastavit a na chvíli se kochat jeho tváří.
Téměř stejný.
Téměř.
Jeho oko nezdobilo můj kontrakt.
Ale jinak byl stejný a... snad i stejně voněl...
**Ciel**
Zdál se mi podivný sen. Seděl jsem v podivném krámku šedovlasého muže a ten mi vyprávěl o jiném Cielu Phantomhivovi. Mluvil o něm krásně, jako kdyby ho znal. Pak se ten šedovlasý podíval někam za mě a křivě se usmál.
"To se dělá, čenichat jako pes?"
Zeptal se, než jsem se probudil.
Podivnější probuzení mě už bude čekat jen po svatbě, nebo nějaké kruté oslavě, se spoustou alkoholu.
Náš nový komorník stál nade mnou a... čenichal. Zpod přivřených víček jsem viděl rubínově rudou. Chvíli jsem na něj jen tak zíral, než jsem ho pleskl po hlavě, jako když jemně odhaníte dotěrného psa. Zmateně zamrkal a chvíli se na mě díval, než se prudce narovnal a začal provinile drmolit omluvy.
** Sebastian **
Ano, byla to vůně jahod a černého čaje. Taky ta jemná, dětská vůně a-
Au.
Zírali jsme si do očí. Doufal jsem, že nezačne křičet, protože to by tady moje práce patrně skončila. Radši jsem se začal hned omlouvat.
Jak krásně se můj mladý pán usmívá. Cítil jsem svoje vlastní rty, jak se roztahují do úsměvu. Přiložil jsem si prst na rty a dítě spiklenecky mrklo.
"Dobré jitro bocchan. K snídani jsem připravil dort s ovocem ze zahrádky. Počítám, že za deset minut bude hotový a pak ho můžeme podávat venku na verandě...?"
Navrhl jsem s úsměvem.
"Jupí!"
Zvolal nadšeně. Zamrkal jsem a pozoroval ho. Ciel Phamtomhive se nikdy otevřeně neradoval.
Blbče, tohle není on! napomenul jsem se. Musím je přestat srovnávat. Nikdy nebudu schopný zapomenout ale... měl bych se soustředit.
"Co to nadšení?" usmál jsem se.
**Ciel**
"Dobré jitro bocchan. K snídani jsem připravil dort s ovocem ze zahrádky. Počítám, že za deset minut bude hotový a pak ho můžeme podávat venku na verandě...?"
Myslím, že z celé věty jsem zřetelně slyšel jen "připravil jsem dort..."
"Jupí!"
Vymrštil jsem ruce do vzduchu a padl zády do postele. Už se mi zbíhaly sliny. Představoval jsem si, jak Sebastian pomalu chystá ingredience a pak je trpělivě míchá a a a jak opatrně zdobí dort ovocem, jen ta špička jazyka mu čouhá z úst soustředěním - moment. Je normální takhle přemýšlet?!
"Co to nadšení?"
Potlačovat smích. Zkusil jsem to, co on předtím na mě. Dal jsem si prst na ústa. Obočí se mu prohlo, jako kdyby myslel na něco roztomilého a pak zamrkal svými dlouhýmo řasami.
"Ale teď už je opravdu čas vstávat. Pojďte, obleču vás,"
"Já to umím sám," ohradil jsem se.
Asi jsem byl moc drzý, protože bych přísahal, že jsem zahlédl zlomek bolesti v Sebastianově tváři. Okamžitě to zakryl dalším úsměvem.
"Dobrá tedy. Půjdu dodělat snídani. Nezapomeňte na boty,"
A odešel. Chvíli jsem jen tak seděl na posteli, než jsem se začal oblékat.
Musím tátovi poděkovat. A taky té dívce z restaurace, protože zatím byl Sebastian úžasný...
**Sebastian**
Nevím, co jsem čekal. To, že se ode mně nechá obléct? No, možná trochu.
Podíval jsem se na kapesní hodinky. Do háje.
Doběhl jsem do kuchyně a pomalu se smiřoval se svým prvním spáleným jídlem. Pohled na Barda, jak s Mei-Rin chystají zbytek snídaně a dozdobují dort mi vyrazil dech. Přišel jsem si, jako malé děcko, které se brzo rozbrečí. A proč? Protože teprve teď mi došlo, že oni nejsou špatnou hrou shinigami a jsou opravdu někdo jiný. Asi jsem popotáhl, protože se ke mně otočili.
"Dobré ráno!" zazubili se oba dva.
"Snad nevadí, že jsme dodělali Váš dort Sebastiane," zaváhala dívka.
Napřed jsem sen zatřásl hlavou, než jsem odpověděl: "Kdepak. Děkuji,"
Nechal jsem panstvo snídat a šel jsem pracovat do zahrady. Snažil jsem se nechávat bez povšimnutí místa, která něco znamenala a šel jsem stříhat keře.
Lebky.
Mimoděk jsem si vzpomněl na Grella, který nám sestříhal keře do lebek. A nakonec, co na tom bylo? Trocha kreativity nikoho nezabije - ani když je kreativní Shinigami.
Moment.
Červená?
Grell?

Přes sad jsem zíral na červenovlasou Shinigami, která šla pomalu ke mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 21. ledna 2017 v 16:45 | Reagovat

Tohle se mi fakt líbí :33 Jsou to ty postavy a přesto nejsou... cosi z nich mají a něco zase ne :D A jak mezi tím Sebastian proplouvá, je úžasné :33 A Grell! Já si říkala, že by se mohl objevit :D

Snad má ještě naději a v opravně si poradí! :D Já už dnes funguju, taťka v noci opravoval a naštěstí to šlo :D

2 Rois Rois | 24. ledna 2017 v 7:48 | Reagovat

[1]: Děkuji! Bara-chan, víš že mi tím hrozně pomáháš? ^^
Budu se snažit, snad se to tak povede dál :'D

Snad jo, gratuluju xD

3 Bara-chan Bara-chan | Web | 25. ledna 2017 v 0:20 | Reagovat

[2]: Nemáš za co, píšeš skvěle :33

4 Queeny Queeny | 16. května 2017 v 18:40 | Reagovat

*Nebohý Gackt uvažuje, jestli nezakoupí nabízenou bednu se sedativy* Roi!! Já Tě a Tvoje psaní fakt fakt fakt miluju! Takového Ciela si nechám líbit! :D
Hrobařova vsuvka byla úúžasná!! :3 Jsem zvědavá, co vymňoukne Grell :D

5 Rois Rois | 17. května 2017 v 13:53 | Reagovat

[4]: Děkuji Queeny :D
Sedativa snad nebudou třeba ne? ;-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama