Vítejte v domě upírů (05)

16. května 2017 v 14:09 | Rois |  Kapitolky
Inu... Přináším další dílek povídky "Vítejte..." a doufám, že se vám (hlavně tobě, Baru) bude líbit. Další je na seznamu dopisování komorník... a pak se uvidí... :-)


Postavy: Versailles Philharmonic Quintet a readers (smyšlené postavy)
Fanfiction: Versailles Philharmonic Quintet
Varování: ---
Anotace: Co zabilo rodiče Loreen a Terua? Co zaútočilo na jejich matku v noc, kdy odjížděli a co prohnalo aristokraty na vyjížďce? Loreen má mnoho otázek ale hrabě má jen málo odpovědí...

Oba koně se hnali tryskem, hlavy vysoko vztyčené.
Pěna jim létala od huby a očima, podlitýma krví, hledali cestu od nebezpečí, daleko od vlků.
Dvěma šelmám se podařilo přiblížit a chňapaly hladovými mordami po nohách rezavého koně. Zvíře zoufale zařičelo a vyhodilo zadníma nohama. Udeřil u toho nejbližšího vlka do hlavy a ten se s kňučením svezl k zemi. Smečku to rozdráždilo ještě víc a bylo jen štěstí, že hnědý vlk nesrazil Terua z koně, když vyskočil a pokusil se zakousnout do teplého masa.
"Kamijo! Kamijo pomoz nám!"
Jasmine byl na pokraji zoufalství a křičel jméno hraběte. Zoufale si přál, aby ho jeho mistr zachránil, aby poštval loveckého psa na ty monstra, aby udělal cokoliv, co mohlo zachránit jejich život.
Přes paniku skoro neslyšel bití kopyt třetího koně.
Koutkem oka zahlédl obrovské černé tělo hřebce, zahlédl, jak se vlci otáčejí, jak prchají před černým koněm a psem po jejich boku. Zahlédl stříbrný záblesk a zaslechl řev raněné šelmy ale dál už neslyšel ani neviděl nic, protože ho ryzák odnesl pryč...
Na bezpečné nádvoří svého zámečku dorazili chvíli před černým koněm. Jen díky Pieerovi a Yukimu se podařilo splašené koně zastavit, když se jim oba muži rozeběhli v ústrety. To, co udělali, že chytili koně za povolené otěže a donutili je zpomalit na kruhu kolem nich, byla pravděpodobně ta nejsebevražednější věc, kterou kdy kočí udělal.
V příští vteřinu už mu Teru visel kolem krku a vzlykal. Dovolával se sestry, která v Hizakiho doprovodu utíkala za schodů. V její tváři byl nepopsatelný strach a hrůza. Byla chviličku od ztracení posledních nervů a od zhroucení.
Co by bez bratra dělala? Slíbila přeci matce, že se o něj postará, že na něj dá pozor, a přitom dovolí, aby ho jeden z těch bláznů vzal ven! Proč vyrazili ven v noci? A co se vůbec stalo? Proč jsou oba koně tak vyděšení? Kam hrabě utekl? Proč jsou všichni tak bledí?

"Kamijo!"
Yuki pustil ryzákovi otěže a rozeběhl se k černému koni, který se hnal cvalem k nim. Bál se, že i hraběcí kůň je splašený. Hřebec ale okamžitě zareagoval na krátké přitažení otěží a přešel do klusu. Jeho jezdec seděl rovně v sedle a díval se na ně všechny, ale jeho oči nebyly tak klidné jako vždycky. Bylo na nich něco jiného, něco, co přinutilo dívku vstát a zakrýt bratra i Jasmina svým tělem. Střetla se přímo s hraběcím pohledem a spatřila v něm strach, snoubící se se zlobou a čímsi nepopsatelným, ale temným a hlubokým.
"Co Tě to popadlo?"
Neseskakoval z koně, zůstával na zvířeti sedět a když se chtěl Yuki přiblížit k levé straně koně, zaslechla dívka podivné syčení, při kterém Yuki odcouval pryč.
"Kamijo já... omlouvám se. Nevěděl jsem... nečekal jsem...," Jasminova slova se lámala pláčem, ale hrabě nevypadal, že by ho to odměkčilo.
"Už o nich vědí! Vědí kde jsou! Málem vás oba zabili!"
"Ka-Kamijo," zavzlykal hnědovlasý mladík a schoval si obličej do dlaní. Jeho ramena se třásla pláčem. "Prosím, nezlob se..."
"Jak se, u všech čertů nemám zlobit? Mohli vás zabít, chápeš to?!"
Všichni aristokrati sebou škubli a Princ s rezavým koněm nervózně zařehtali. Kamijův křik se nad nimi všemi ještě chvíli vznášel, než našla dívka odvahu.
"Co se stalo?"
"Nic," odsekl hrabě.
"To nemyslíte vážně, ne?"
"Myslím,"
Pomalu seskočil z koně, dívce neušlo, že trochu zavrávoral. Svíral v ruce otěže svého koně a hruď se mu chvěla.
"Co se vám stalo? Bolí vás něco?"
"Přestaň.. se.. už.. ptát!"
Nechal stát koně na místě a prudkým krokem odešel. Loreen se nechápavě rozhlédla po ostatních, ale všichni uhnuli jejímu pohledu.
"Kamijo počkej prosím! Alespoň mi řekni kde je Ha-" vykřikl Hizaki, držíc Jasmina kolem ramen, ale Kamijo ho zarazil, než domluvil.
"Zakousli ho," a potom odešel.


Hrabě nevyšel ze své ložnice.
Pieere s Yukim se šli postarat o koně.
Hizaki konejšil Jasmina, který se zavřel ve svém pokoji s téměř neustávajícím pláčem.
Loreen seděla s Teruem v salónku, u krbu, a hladila ho po vlasech. Od nikoho se nic nedozvěděla. Teru jí řekl jen, kam jeli a že je honila smečka vlků, a že to byl Kamijo, kdo je nakonec zachránil.
Smečka vlků...
Dívka zavřela oči.
Smečka vlků...
Přesně jako tu noc tenkrát. Byla snad náhoda, že to byli vlci? Mělo to důvod?
Sklonila oči k chlapci a zjistila, že jen klidně oddechuje. Opatrně, tak aby ho neprobudila, položila jeho tvář na polštář a přikryla ho lehounkým přehozem. Nechala ho spát a sama kráčela k ložnici hraběte.
Lhala by, kdyby řekla, že se nebojí.
Za tu dobu, co na jejich panství žili, nikdy neviděla, že by se Kamijo zlobil. Všechno přecházel klidně, většinou se slaboučkým úsměvem ale tentokrát byl rozzuřený do nepříčetnosti, rozzuřený strachem a to je mnohem horší, než kterýkoliv jiný hně, ale Loreen potřebovala vědět, co se děje.

"Kamijo?"
Žádná odpověď. Zaklepala, ale nikdo jí neodpověděl.
"Můžu dál?"
Pořád ticho.
"Jdu prostě dovnitř," oznámila a co slíbila, to udělala.
Vstoupila do komnaty, ve které tentokrát nesvítila jediná svíce a celá místnost se topila v komnatě.
"Hrabě...?"
Opatrně se rozešela po komnatě a snažila se do ničeho nevrazit, neviděla ve tmě. Byla v polovině cesty k posteli, když na něco šlápla. Odpovědí jí bylo slabé zasténání bolestí.
"Hrabě!"
"Nekřič..." zaprosil tiše.
"Co děláte na zemi?"
"Udělalo se mi špatně. Nic víc,"
Dívka zaslechla šelest látky, a když tma před ní ještě potemněla, pochopila, že hrabě stojí před ní.
"Proč jsi přišla?"
"Chci vědět co se stalo."
"Byli to vlci,"
"Nebyli,"
Kamijo sebou škubul a podíval se na dívku. "Jak to víš...?"
"Takže je to pravda," zašeptala.
"Loreen... Něco je lepší nevědět," Kamijo se posadil na postel. Nadzvedl překvapeně obočí, když ucítil, že si dívka sedla vedle něj.
"Proč?"
"Protože čím méně toho o nich víš, tím lépe. Loreen... neteř... slib mi, že se budete od lesa držet co nejdál..."
Zase? Další osoba, která chce můj slib? Proč? Já... dívka si povzdechla. "Slibuji..."
"A teď jdi prosím..."
"Ale-"
"Prosím,"
A tak Loreen opět odešla s prázdnou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Queeny Queeny | 16. května 2017 v 18:49 | Reagovat

Num... ulevilo se mi, že se nestalo nic koním ani bandě .D ale chudák pesan :(

Jsem hrozně ráda, že z jejich charakterů neděláš nedosažitelné, věčně klidné a neporazitelné bohy. Toho si fakt cením :)

Píšeš poutavě Roi... :D člověk co je nezná by si to taky mohl klidně počíst :)

2 Rois Rois | 17. května 2017 v 13:57 | Reagovat

[1]: No, taky mi ho bylo nakonec líto "^^

Eh... Chtělo se mi, chtělo, ale pak... samotné mi to vadí - stejně, jako když je někdo nutí zbytečně nadávat a tak.. :-)

Ale nic by jim to neřeklo :P

3 Bara-chan Bara-chan | Web | 17. května 2017 v 22:00 | Reagovat

Musím jen souhlasit s prvním komentářem - píšeš opravdu poutavě :33 Radost číst :33
Jsem hrozně moc ráda, že pokračuješ v psaní a vydávání :) Na tuhle kapitolu jsem se dlouho těšila a moc se mi líbila :) Jsem hrozně zvědavá, co se bude dít dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama